Smluvní pokuta je jedním z nejčastěji používaných zajišťovacích právních institutů využívaných ve smluvních vztazích, který je v současné době upraven ve dvou právních předpisech, a to občanském zákoníku (dále jen „OZ“) a obchodním zákoníku (dále jen „ObZ“). Zda se použije úprava v občanském zákoníku, nebo v obchodním zákoníku není vždy snadno řešitelná otázka a rozdíly mezi úpravou smluvní pokuty jsou značné.
Nový občanský zákoník, tedy zák. č. 89/2012 Sb., (dále jen „NOZ“) již tuto dvojkolejnost právní úpravy tohoto institutu odstraňuje a zavádí úpravu jednotnou.
1. Smluvní pokuta již není zajištění, ale utvrzení dluhu
Smluvní pokuta je nově zařazena mezi způsoby utvrzení dluhu (viz. § 2048 a násl. NOZ) a nikoliv zajištění, což dle dikce NOZ znamená, že se nejedná o institut, který by zvyšoval možnost uspokojení dlužníka buď jistotou, která má určitou vyčíslitelnou hodnotu (např. zástavní právo) či dával věřiteli možnost požadovat plnění i po jiném subjektu (např. ručení), ale posiluje postavení věřitele jiným způsobem – tedy utvrzuje dluh. Současná právní úprava takovéto dělení nezná a jak zajišťovací, tak utvrzovací instituty řadí pod jednotný pojem „zajištění závazků“.
2. Nepeněžitá smluvní pokuta
Dosud bylo sporné, zda je možné sjednat smluvní pokutu i v jiném než peněžitém plnění, neboť ani OZ ani ObZ k obsahu plnění nic nestanovil. Oproti stávající úpravě tedy nově NOZ výslovně umožňuje sjednat smluvní pokutu i ve formě jiného než peněžitého plnění (viz § 2048 NOZ), čímž bude tato sporná otázka postavena na jisto. Lze tak např. sjednat zaplacení smluvní pokuty „v naturáliích“ , kdy jedna ze stran poskytne např. zboží, které vyrábí z titulu smluvní pokuty.
3. Objektivní odpovědnost
NOZ neváže povinnost platit smluvní pokutu na zaviněné porušení povinnosti a dlužníkovi tedy na rozdíl od současné právní úpravy dle § 545 odst. 3 OZ vznikne povinnost k zaplacení pokuty i tehdy, když porušení smluvní povinnosti nezavinil. To však nebrání ujednání stran vázat vznik nároku na zaplacení smluvní pokuty výlučně na zaviněné porušení, neboť NOZ takové ujednání nevylučuje a nechává tak možnosti sjednání smluvní pokuty velmi otevřené.
4. Forma, aneb už nejen písemně
Důležitou změnou je také odstranění požadavku písemné formy pro sjednání smluvní pokuty. Lze tedy nově uvažovat i o sjednání smluvní pokuty ústně, nicméně taková ujednání nelze doporučit z důvodu značné obtížnosti jeho prokazování, která při absenci svědků bude hraničit s nemožností.
5. Konzumace nároku na náhradu škody
Nová úprava v NOZ počítá v § 2050 s řešením, kdy smluvní pokuta ze zákona konzumuje nárok na náhradu škody, tedy laicky řečeno, lze požadovat buď jedno, nebo druhé, což je rozdíl oproti současné právní úpravě. Za povšimnutí však stojí skutečnost, že se zřejmě nejedná o ustanovení kogentní, neboť nemá povahu zákazu a v souladu s § 1 odst. 2 NOZ by tak nemělo stranám nic bránit sjednat si možnost žádat vedle smluvní pokuty i nárok na náhradu škody a aplikaci ust. § 2050 tak vyloučit, stejně jako je tomu dnes.
6. Moderační právo soudu
Jak je uvedeno výše, nebude-li výslovně ujednáno, že lze požadovat vedle smluvní pokuty i náhradu škody, pak lze očekávat, že strany budou sjednávat smluvní pokuty spíše vyšší, aby pokryly i možné potenciální škody, které mohou vzniknout.
Bude-li takto sjednaná pokuta nepřiměřeně vysoká, pak § 2051 NOZ zakotvuje právo dlužníka požadovat u soudu snížení takové nepřiměřeně vysoké smluvní pokuty. Soud však sám bez návrhu k takovému snížení nesmí přistoupit, což je významná změna oproti současné právní úpravě v ObZ.
Otázkou pak zůstává, zda bude možné dohodou stran vyloučit aplikaci tohoto ustanovení. Dle § 1 odst. 2 NOZ by se dalo spíše přiklonit k názoru, že to možné bude, neboť NOZ tak nikde výslovně nezakazuje. Povahou se jedná o vzdání se práva, které může v budoucnu teprve vzniknout, což dle NOZ obecně přípustné je. Pokud se jedná o případ, kdy NOZ zakazuje vzdání se práva předem, je tak vždy výslovně uvedeno (jako např. nelze se vzdát práva namítnout promlčení § 610 odst. 1 NOZ, nelze se vzdát námitky neplatnosti – § 1755 NOZ, s výjimkou právnických osob se nelze vzdát práva domáhat se zrušení závazku – § 2000 odst. 2 NOZ, atd.). Zákaz vzdání se práva namítat nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu však v NOZ chybí.
7. Závěr
Lze tedy shrnout, že nová úprava smluvní pokuty odstraní současnou dvojkolejnost úpravy a přinese několik zajímavých změn. Bude např. postaveno najisto, že smluvní pokutu lze sjednat i v jiném než peněžitém plnění a nebude vyžadována písemná forma.
Smluvní pokuta je dle NOZ koncipována tak, aby konzumovala nárok na náhradu škody a byla tak paušalizovanou náhradou škody, přičemž bude-li taková paušalizovaná náhrada sjednána jako nepřiměřeně vysoká, bude ji možno na návrh dlužníka moderovat, a to až do výše vzniklé škody. K uplatnění smluvní pokuty se nebude vyžadovat zavinění porušení zajišťované povinnosti. Vzhledem k dispozitivnosti právní úpravy NOZ však zákon tuto úpravu stranám nenutí a dávám jim možnost sjednat si smluvní pokutu tak, jak bude vyhovovat jim, tedy např. stejně, jako je tomu za současného právního stavu.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera