Okradl Vás jednatel?

Kučera & Associates advokátní kancelář

Okradl Vás jednatel?


V praxi jsou časté případy, kdy v důsledku jednání jednatele dojde k poškození nejen společníků společnosti, ale i jejích věřitelů. Jedná se zejména o klasické případy tzv. tunelování společností, kdy jednatel vyvede ze společnosti veškerý majetek a společnost tak zůstane pouze prázdnou schránkou, kdy její společníci nedostanou rozdělen žádný zisk a její věřitelé nemají jak uspokojit své pohledávky.

K poškození společnosti i jejich věřitelů však může docházet i jinak, např. situacemi, kdy jednatel záměrně převádí byznys (zakázky) společnosti na jiný, často konkurenční subjekt, či uzavírá nevýhodné smlouvy, kdy např. prodává majetek společnosti pod cenou nebo objednává a platí fiktivní nebo předražené služby. Motivace pro toto jednání může být různá (např. úmyslné zvýhodnění třetí osoby), důsledkem pak vždy bývá poškození společníků a věřitelů dané společnosti.

Otázkou tedy je, zda se věřitel dotčené společnosti může takovému jednání nějakým způsobem bránit, či zda mu zbyde pouze nevymahatelná pohledávka a oči pro pláč.

Řešením pak může být zejména právní úprava tzv. osobní odpovědnosti jednatele (či jiného statutárního orgánu), která případným věřitelům společnosti umožní za určitých podmínek domáhat se uspokojení své pohledávky právě na jednateli, který svým nehospodárným výkonem funkce způsobil, že pohledávka věřitele nebude nebo nemůže být uspokojena.

Právní úprava odpovědnosti statutárního orgánu je v současné době komplexně upravena v zákoně č. 90/2012 Sb., o obchodních společnostech a družstvech (dále jen „ZOK“) a v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „NOZ“) účinných od 1. 1. 2014.

Oba právní předpisy poskytují věřiteli, který se nemůže domoci uspokojení své pohledávky vůči společnosti zejména proto, že její jednatelé (nebo jiný statutární orgán) takové uspokojení svým jednáním znemožnili (např. společnost vytunelovali, odvedli její byznys jinam nebo jinak zmařili uspokojení), několik možností, jak se domáhat uspokojení přímo po odpovědných jednatelích (nebo jiném statutárním orgánu). Tyto možnosti vyplývají z obsahu povinnosti jednatele jednat s péčí řádného hospodáře a lze je shrnout následovně:

  • Člen statutárního orgánu má povinnost jednat s péči řádného hospodáře v rámci rozumného podnikatelského úsudku, tedy (i) loajálně, (ii) v obhajitelném zájmu obchodní korporace a (iii) informovaně;
  • Člen statutárního orgánu je v případě pochybností povinen prokázat, že povinnost péče řádného hospodáře při výkonu funkce neporušil;
  • Pokud člen statutárního orgánu výkonem funkce způsobí korporaci škodu a tuto škodu korporaci nenahradí, ručí věřitelům korporace za splnění jejích závazků celým svým majetkem;
  • Porušení péče řádného hospodáře zakládá povinnost člena statutárního orgánu vydat prospěch, který v souvislosti s porušením péče získal;
  • Člen statutárního orgánu, který si je vědom kritického stavu v korporaci a který neučiní vše potřebné a rozumně předpokládané k odvrácení úpadku, je povinen vydat veškerý prospěch, který v souvislosti s výkonem funkce získal, a to za období přecházejících dvou let. To platí i pro bývalé členy statutárních orgánů;
  • Člen statutárního orgánu ručí celým svým majetkem za splnění závazků korporace, pokud (i) věděl nebo měl a mohl vědět, že obchodní korporace je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné, (ii) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku a (iii) o ručení rozhodne soud na návrh věřitele nebo insolvenčního správce. To platí i pro bývalé členy statutárních orgánů;
  • Člen statutárního orgánu odpovídá za řádné a včasné podání insolvenčního návrhu. Nesplnění této povinnosti zakládá odpovědnost vůči věřitelům korporace, kteří se po příslušném členu statutárního orgánu mohou domáhat splnění svých pohledávek do výše, v níž pohledávky nebyly uspokojeny v insolvenčním řízení;
  • V případě, kdy člen statutárního orgánu svým výkonem funkce přivodil úpadek korporace, může být diskvalifikován z výkonu funkce statutárního orgánu v jakékoliv korporaci, a to až na dobu 10 let;
  • Člen statutárního orgánu se při porušení povinností při výkonu funkce vystavuje riziku trestněprávní odpovědnosti;
  • Odpovědnost člena statutárního orgánu nelze vyloučit ani omezit.

V podrobnostech k výše uvedeným aspektům péče řádného hospodáře a z toho vyplývající odpovědnosti v bodech viz níže.

1. Péče řádného hospodáře a podnikatelský úsudek

Dle § 159 NOZ je člen voleného orgánu (tedy i každý jednatel) povinen svou funkci vykonávat s nezbytnou loajalitou, s potřebnými znalostmi a pečlivostí. Jedná se o tzv. povinnost péče řádného hospodáře, která je dále doplněna o tzv. pravidlo podnikatelského úsudku.

Obecná povinnost jednat s péčí řádného hospodáře pro všechny voleného orgány (tedy nejen statutární orgány obchodních korporací) je zachycena v ust. § 159 NOZ. Pro statutární orgány obchodních korporací (společnost s ručením omezeným, akciová společnost a další) se dále použije úprava ust. § 51 ZOK o podnikatelském úsudku, ze které lze vyvodit, že péče řádného hospodáře s podnikatelským úsudkem obsahuje následující prvky:

  • povinnost jednat loajálně
  • povinnost jednat v obhajitelném zájmu obchodní korporace
  • povinnost jednat informovaně

Za dodržení výše uvedených podmínek se má za to, že statutární orgán jedná pečlivě a s potřebnými znalostmi, tedy s péčí řádného hospodáře.

Nejedná se však o odpovědnost za výsledek, statutární orgán tedy neodpovídá za škodu, kterou korporaci způsobí, pokud postupoval s péčí řádného hospodáře v rámci rozumného podnikatelského úsudku.

2. Obrácené důkazní břemeno

Je-li sporné, zda člen statutárního orgánu jednal s péčí řádného hospodáře, tíží důkazní břemeno dle ust. § 52 odst. 2 ZOK právě tohoto člena. Pokud je tedy statutární orgán obviněn z jednání poškozující společnost a tedy i její věřitele, bude na něm, aby prokázal, že jednal dostatečně informovaně, loajálně a v zájmu korporace, jinak ponese negativní důsledky s tím spojené, tedy zejména vznik odpovědnosti za dluhy společnosti, jak bude rozebráno níže.

3. Ručení za závazky korporace při porušení péče řádného hospodáře

Ustanovení § 159 NOZ upravuje nejen povinnost jednat s péčí řádného hospodáře pro všechny členy volených orgánů, ale také zakládá přímou odpovědnost těchto členů ve vztahu k třetím osobám. Tato odpovědnost bude dána, pokud člen voleného orgánu (i) byl povinen nahradit škodu korporaci vzniklou v souvislosti s výkonem funkce, (ii) škodu korporaci nenahradil a (iii) třetí osoba (věřitel) se nedomůže plnění závazku na korporaci. V takovém případě příslušný člen voleného orgánu (např. jednatel korporace) bude věřitelům společnosti ručit celým svým majetkem za splnění jejích závazků.

Zde sice nastává ručení přímo ze zákona, avšak věřitel bude nucen prokazovat, že jednatel způsobil společnosti škodu, což bývá z pozice věřitele často obtížné. Podmínkou však bude nemožnost domoci se splnění závazku na společnosti, tedy nejčastěji předchozí neúspěšné exekuční či insolvenční řízení.    

4. Povinnost vydat prospěch

Vyjma povinnosti nahradit korporaci újmu, kterou člen statutárního orgánu korporace způsobí v souvislosti s výkonem své funkce, je podle ust. § 53 ZOK povinen rovněž vydat korporaci prospěch získaný takovou činností. Není-li vydání prospěchu možné, musí člen orgánu nahradit tento získaný prospěch v penězích. Tak se může stát např. v případě uzavření nevýhodné smlouvy s obchodní korporací, na níž bude člen orgánu osobně zainteresován. Tímto postupem ZOK respektuje obecné pravidlo NOZ ohledně náhrady majetkové újmy upřednostňující uvedení do předešlého stavu před peněžitou náhradou.

Člen statutárního orgánu je dále povinen vydat prospěch za situace upravené v § 62 ZOK. Podle tohoto ustanovení prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch získaný od korporace za období 2 let před právní mocí rozhodnutí o úpadku, musí členové orgánu korporaci vydat, pokud věděli nebo mohli a měli vědět, že hrozí úpadek obchodní korporace, a neučinili vše potřebné a očekávatelné k jeho odvrácení. O této povinnosti pak rozhoduje soud v rámci insolvenčního řízení.

Rozsah vydání prospěchu pak bude spočívat nejen ve vydání všech plnění dle smlouvy o výkonu funkce, ale i tzv. jiného prospěchu získaného od korporace, kterým může být např. poskytnutí služeb. Pokud v takovém případě nebude vydání prospěchu možné, je nutné jej dle § 62 odst. 2 ZOK nahradit v penězích.

Tímto způsobem tedy věřitel může dosáhnout toho, aby jednatel navrátil plnění, které od společnosti obdržel a z tohoto plnění pak může společnost uhradit svůj případný dluh vůči věřiteli.

5. Insolvence a odpovědnost statutárního orgánu za úpadek korporace

Velmi důležitým aspektem odpovědnosti člena statutárního orgánu je i odpovědnost statutárních orgánů v případě insolvence právnické osoby. Pokud statutární orgán, vědom si kritického stavu v korporaci, neučiní vše potřebné a rozumně předpokládané k odvrácení úpadku korporace, je insolvenční správce oprávněn požadovat po statutárním orgánu (a to i bývalém) za období přecházejících dvou let vydání prospěchu, získaného na základě smlouvy o výkonu funkce či jiného titulu (viz bod 4. výše). Rovněž hrozí vyloučení člena statutárního orgánu, povinnost k náhradě újmy vzniklé věřitelům i trestněprávní postih člena statutárního orgánu (viz bod 7. níže).

Nejzásadnějším aspektem odpovědnosti je pak ustanovení § 68 ZOK, které zakotvuje ručení členů statutárního orgánu korporace, a to i členů bývalých, za dluhy korporace při splnění následujících podmínek:

(i) bylo rozhodnuto, že obchodní korporace je v úpadku;

(ii) člen statutárního orgánu, a to i bývalý, věděl nebo měl a mohl vědět, že obchodní korporace je v hrozícím úpadku a v rozporu s péčí řádného hospodáře neučinil za účelem jeho odvrácení vše potřebné a rozumně předpokládatelné; a

(iii) o zákonném ručení členů rozhodne soud na návrh věřitele nebo insolvenčního správce.

Toto ustanovení se nepoužije na tzv. krizový management, tedy osoby, které byly do funkce statutárního orgánu prokazatelně ustaveny za účelem odvrácení úpadku nebo jiné nepříznivé hospodářské situace obchodní korporace a svou funkci vykonávaly s péčí řádného hospodáře.

Pokud tedy v důsledku poškozování společnosti jednatelem dojde k naplnění podmínek úpadku dle zák. č. 182/2006 Sb., insolvenčního zákona (dále jen „IZ“), pak věřitel sám může iniciovat insolvenční návrh vůči společnosti a pokud nebude mít společnost majetek k uspokojení jeho pohledávky, může se následně domáhat vzniku ručení samotného jednatele, či jiného člena statutárního orgánu.

6. Povinnost podat insolvenční návrh

Statutární orgán odpovídá dle ust. § 98 IZ za řádné a včasné podání insolvenčního návrhu. Statutární orgán je povinen podat insolvenční návrh bez zbytečného odkladu poté, co se dozvěděl nebo při náležité pečlivosti měl dozvědět o úpadku korporace. Pokud tuto svou povinnost nesplní a nepodá insolvenční návrh řádně či včas, pak dle § 99 IZ odpovídá věřitelům za škodu nebo jinou újmu, kterou jim tím způsobí. Ve svém důsledku tedy musí zaplatit za to, že již není schopna zaplatit korporace, kterou řídí.

Škoda nebo jiná újma, za kterou odpovídá statutární orgán, bude vyčíslena jako rozdíl mezi v insolvenčním řízení zjištěnou výší pohledávky věřitele a částkou kterou věřitel v insolvenčním řízení na uspokojení této pohledávky skutečně obdržel. Odpovědnosti se statutární orgán zprostí jen pokud prokáže, že porušení povinnosti podat insolvenční návrh nemělo vliv na rozsah částky určené k uspokojení pohledávky přihlášené věřitelem v insolvenčním řízení, nebo že tuto povinnost nesplnil vzhledem ke skutečnostem, které nastaly nezávisle na jeho vůli a které nemohl odvrátit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat.

7. Trestní odpovědnost

Nejzávažnější odpovědností člena statutárního orgánu je pak odpovědnost trestněprávní. V souvislosti s výkonem funkce člena statutárního orgánu může hrozit trestněprávní odpovědnost za následující trestné činy dle zák. č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku (dále jen „TZ“):

  • Porušení povinnost při správě cizího majetku (§ 220 TZ)
  • Porušení povinnost při správě cizího majetku z nedbalosti (§ 221 TZ)
  • Poškození věřitele (§ 222 TZ)
  • Zvýhodnění věřitele (§ 223 TZ)
  • Způsobení úpadku (§ 224 TZ)
  • Zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění (§ 254 TZ)

Trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku statutární orgán spáchá zejména tehdy, pokud jedná v rozporu se společenskou smlouvou korporace a porušuje péči řádného hospodáře (např. v rozporu se společenskou smlouvou bez souhlasu kontrolního orgánu podepíše za korporaci smlouvu). Za trestný čin porušení povinnosti při správě cizího majetku hrozí trest odnětí svobody v době trvání až 8 let, v závislosti na povaze porušení a výši způsobené škody.

Kdo výkonem funkce člena statutárního orgánu přivodí úpadek korporace, může být potrestán odnětím svobody v době trvání až 5 let, v závislosti na povaze porušení a výši způsobené škody. V souvislosti s úpadkem korporace pak může dojít i k trestnému činu zvýhodnění věřitele. Tak tomu bude např. za situace, kdy management uzavírá smlouvy v době, kdy je korporace v úpadku. Judikatura v takovém případě dovodila (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 5 Tdo 658/2010) trestní odpovědnost jediného jednatele a společníka korporace za to, že od jiné korporace a k její škodě na základě předchozích objednávek odebral řezivo v celkové hodnotě 750.000,- Kč a faktury za ně vystavené a splatné nezaplatil, ač musel být přinejmenším srozuměn s tím, že s ohledem na značné předlužení své firmy, které dodavateli zamlčel, nebude schopen za ně zaplatit. Tento případ byl kvalifikován jako trestný čin zvýhodňování věřitele, když jednatel korporace platil jen některým věřitelům a jiným ne.

Podrobný rozbor ostatních trestných činů, které přicházejí do úvahy v souvislosti s výkonem funkce, přesahuje rozsah tohoto článku. V případě podezření na trestněprávní odpovědnost statutárního orgánu společnosti je proto vhodné obrátit se na kvalifikovanou právní pomoc.

8. Nemožnost omezit či vyloučit odpovědnost statutárního orgánu

Závěrem je třeba zdůraznit, že výše uvedené aspekty odpovědnosti člena statutárního orgánu platí vždy a není možné se jich zprostit. Odpovědnost člena statutárního orgánu totiž nelze vyloučit ani omezit. Nemožnost omezit či vyloučit odpovědnost statutárního orgánu vyplývá z ustanovení § 53 odst. 2 ZOK, podle kterého se nepřihlíží k právním jednáním obchodní korporace omezujícím odpovědnost člena jejích orgánů.

Uplatnění těchto institutů je však odborně náročné a vyžaduje důkladné právní posouzení všech aspektů konkrétního případu a doporučení k dalšímu postupu. Je tedy vhodné vždy vyhledat kvalifikovanou právní pomoc.

Pro více informací se prosím  obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz; tel: +420604242241 nebo na spolupracujícího advokáta Mgr. Karla Machačku, e-mail: kmachacka@kuceralegal.cz; tel: +420734854856, popřípadě na sekretariát, e-mail: info@kuceralegal.cz; tel: +420737235119.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

52 − = 42