Hypertextové odkazy směřující na cizí internetové stránky běžně umísťují na své vlastní stránky jak podnikatelé, tak nepodnikatelé. Tyto odkazy plní různé funkce, zpravidla se však jedná o odkazy na další zdroje informací, obchodní partnery provozovatele internetových stránek obsahujících odkaz, či jiné relevantní internetové stránky, které mohou posloužit návštěvníkovi stránek obsahujících hypertextový odkaz.
Na stránkách, na něž hypertextový odkaz směřuje, se přitom mohou nacházet autorská díla třetích osob. V praxi pak může nastat situace, kdy autor takových děl nesouhlasí s umístěním hypertextového odkazu. Nedohodnou-li se vzájemně autor stránek obsahujících odkaz a autor odkazovaných stránek, může dojít až k soudnímu sporu. V takovém případě je pak rozhodující posouzení otázky, zda umístěním hypertextového odkazu došlo k porušení autorských práv třetí osoby a zda má tedy tato třetí osoba (autor) nárok na odstranění hypertextového odkazu.
Právě takový případ řešil Soudní dvůr EU (dále jen „SD“) ve svém rozhodnutí ve věci Nils Svensson a další proti Retriever Sverige AB., č. C-466/12 (dále jen „Rozhodnutí“), kde zodpovídal několik předběžných otázek vztahujících se k uveřejňování hypertextových odkazů na internetové stránky obsahujících autorská díla třetích osob a k ochraně autorských práv autorů těchto děl.
Ochrana autorského práva je na úrovni EU upravena směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2001/29/ES ze dne 22. května 2001 o harmonizaci určitých aspektů autorského práva a práv s ním souvisejících v informační společnosti (dále jen „Směrnice“), která je dále implementována do právních řádů jednotlivých členských států EU. Z článku 3 odst. 1 Směrnice plyne, že k jakémukoliv sdělení díla veřejnosti musí udělit svolení nositel autorského práva.
1. Sdělování veřejnosti
První řešenou otázkou bylo, zda může skutečnost, že jiná osoba než nositel autorského práva k dílu poskytne hypertextový odkaz na toto dílo na své internetové stránce, představovat sdělování díla veřejnosti ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice, tj. zda se může jednat o neoprávněný zásah do autorských práv.
Sdělování díla veřejnosti podle čl. 3 odst. 1 Směrnice v sobě dle závěrů SD zahrnuje dva prvky: 1) samotný akt sdělování a 2) sdělování veřejnosti.
Aby se jednalo o „sdělování“, postačuje dle SD zejména, aby bylo dílo zpřístupněno veřejnosti takovým způsobem, aby osoby, které veřejnost tvoří, mohly mít k tomuto dílu přístup, a není rozhodující, zda této možnosti využijí, či nikoliv. Umístění hypertextového odkazu tak definici „sdělování“ naplňuje.
„Veřejností“ je pak ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice nutno rozumět blíže neurčený počet potenciálních adresátů, sestávající z vysokého počtu osob. Sdělování, které uskutečňuje provozovatel internetové stránky prostřednictvím hypertextových odkazů, přitom míří na všechny potenciální uživatele stránky, kterou tato osoba spravuje, tedy na neurčený a dosti vysoký počet adresátů. Umístění hypertextového odkazu tedy naplňuje rovněž znak sdělování veřejnosti.
Odpověď na první otázku je tedy taková, že umístění hypertextového odkazu může být sdělováním díla a tedy porušením autorských práv autora. K porušení autorských práv však nedojde, pokud autor s takovým sdělováním díla souhlasil. Nutností udělení souhlasu se pak zabývá druhá řešená otázka (viz níže).
2. Nová veřejnost
Druhá řešená otázka se zabývala tím, zda může mít na posouzení první otázky vliv skutečnost, že se dílo, na které je odkazováno, nachází na internetové stránce, která je všem přístupná bez omezení, nebo skutečnost, že přístup k této stránce je naopak nějakým způsobem omezen.
Z ustálené judikatury SD vyplývá, že aby se na sdělování díla veřejnosti umístěním hypertextového odkazu, které se týká stejných děl jako prvotní sdělení a bylo uskutečněno na internetu stejně jako prvotní sdělení, tedy podle stejné technologie, vztahoval pojem „sdělování veřejnosti“ ve smyslu čl. 3 odst. 1 Směrnice, je rovněž nezbytné, aby toto sdělování bylo určeno nové veřejnosti, to znamená veřejnosti, kterou nositelé autorského práva nebrali v potaz při udílení svolení k prvotnímu sdělení veřejnosti.
Za situace, kdy již bylo dílo uveřejněno na internetové stránce, na níž směřuje hypertextový odkaz, SD dospěl k závěru, že takové zpřístupnění dotyčných děl pomocí hypertextového odkazu nevede ke sdělování dotčených děl nové veřejnosti. Veřejnost, které bylo určeno prvotní sdělení, totiž představovali všichni potenciální návštěvníci dotyčné stránky, neboť vzhledem k tomu, že přístup k dílům na této stránce nepodléhal žádnému omezujícímu opatření, mohli mít k těmto dílům volný přístup všichni uživatelé internetu. Pokud tedy již původní stránka byla volně dostupná všem uživatelům internetu, nemůže být zveřejněním prostřednictvím hypertextového odkazu sdělováním nové veřejnosti.
Svolení nositelů autorského práva k takovému sdělování veřejnosti tedy není nutné, neboť neexistuje žádná nová veřejnost, které by bylo dílo sdělováno.
Pokud by však přístup k původní stránce, na níž jsou autorská díla zveřejněna, byl omezen (například pouze pro registrované či platící návštěvníky), přičemž prostřednictvím hypertextového odkazu by došlo k odstranění příslušné ochrany před zveřejněním a autorská díla byla volně zveřejněna širší veřejnosti, došlo by ke sdělování nové veřejnosti a byl by proto nutný souhlas autora.
3. Zobrazení hypertextového odkazu
Třetí řešenou otázkou pak bylo, zda je třeba při posuzování první otázky rozlišovat, zda se dílo poté, co uživatel klikne na odkaz, zobrazí na jiné internetové stránce, nebo se naopak zobrazí takovým způsobem, že vyvolá dojem, že je zobrazeno na téže internetové stránce.
SD dospěl k závěru, že způsob zobrazení hypertextového odkazu nemá na posouzení sdělování díla veřejnosti vliv. Rozhodující je pouze skutečnost, zda dochází ke sdělování veřejnosti, respektive ke sdělování nové veřejnosti. Pokud ke sdělování nové veřejnosti hypertextovým odkazem nedochází, nemůže být takové zjištění zpochybněno ani v případě, kdy uživatelé internetu kliknou na dotčený odkaz, a dílo se zobrazí takovým způsobem, že vyvolá dojem, že je zobrazováno na stránce, na které se tento odkaz nachází, avšak ve skutečnosti pochází z jiné internetové stránky.
4. Závěr
Výše uvedené závěry SD lze shrnout tak, že umístění hypertextové odkazu směřujícího na stránky obsahující autorské dílo, je sdělováním veřejnosti a může tak vyžadovat souhlas autora.
Souhlas autora je však vyžadován pouze v případě, že je prostřednictvím hypertextového odkazu dílo sdělováno nové veřejnosti, tedy pouze za situace, kdy původní stránky nejsou volně přístupné, ale přístup na ně je omezen (např. pouze pro registrované či platící návštěvníky). Pokud hypertextový odkaz odstraní příslušnou ochranu a umožní přístup k dílům širšímu okruhu návštěvníků, než původní internetové stránky, jedná se o sdělování díla nové veřejnosti a takové sdělování vyžaduje souhlas autora díla. Umístění takového hypertextového odkazu bez souhlasu autora je pak neoprávněným zásahem do autorských práv autora příslušných děl.
Pro posouzení oprávněnosti umístění hypertextového odkazu však není rozhodující, jakým způsobem se odkaz zobrazí, tj. zda se otevře v novém okně, či zda se otevře uvnitř stránek obsahujících odkaz.
Autor, do jehož autorských práv bylo neoprávněně zasaženo, pak má nárok zejména na odstranění takového zásahu (tj. odstranění hypertextového odkazu), náhradu vzniklé škody a případně rovněž na přiměřené zadostiučinění, zejména omluvu a případně rovněž peněžitou kompenzaci.
S ohledem na výše uvedené tedy doporučujeme při umisťování hypertextových odkazů ověřit, zda jsou příslušné stránky volně přístupné široké veřejnosti. Budou-li tyto stránky veřejně přístupné, nevyžaduje dle výše citované Rozhodnut SD umístění hypertextového odkazu souhlas autora.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz ; tel: +420604242241.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera