[Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 10.9.2009, č.j. 22 Cdo 2631/2009]
V rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17. listopadu 1999, sp. zn. 2 Cdon 1313/97 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 2001, pod pořadovým č. 19) Nejvyšší soud vyložil, že většinový spoluvlastník může rozhodnout o užívání věci i tak, že menšinového spoluvlastníka z užívání věci zcela vyloučí, čímž akceptoval názor vyjádřený již v (i dovolatelem citovaném) rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21. května 1998, sp. zn. 2 Cdon 374/97 (uveřejněném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, 1999, pod pořadovým č. 22) a dovolací soud nemá důvodu se od těchto závěrů konstantní soudní praxe odchýlit.
Z uvedených rozhodnutí vyplývá, že je-li většinový podílový spoluvlastník oprávněn rozhodnout o užívání věci podle § 139 odst. 2 obč. zák. tak, že menšinového spoluvlastníka z užívání věci zcela vyloučí, tím spíše je oprávněn rozhodnout o užívání způsobem, kdy menšinový spoluvlastník bude i nadále věc užívat, nicméně v rozsahu menším než odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu. Pro úplnost této části odůvodnění pak dovolací soud dodává, že užívá-li většinový spoluvlastník společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu a menšinový podílový spoluvlastník nemůže v důsledku rozhodnutí spoluvlastníka většinového užívat společnou věc v rozsahu jeho spoluvlastnického podílu, vzniká mu vůči většinovému spoluvlastníku právo na poskytnutí finanční náhrady a většinovému spoluvlastníku povinnost tuto náhradu poskytnout.
Shrnutí:
Většinový spoluvlastník může rozhodnout o užívání věci tak, že menšinového spoluvlastníka z užívání věci zcela vyloučí, nebo rozhodnout tak, že spoluvlastník bude oprávněn věc užívat v rozsahu menším, než odpovídá jeho spoluvlastnickému podílu. V takovém případě vzniká menšinovému spoluvlastníku právo na finanční náhradu.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera