Zástavní právo je velmi často užívaným institutem práva, kterým věřitel může dosáhnout dostatečného zajištění své pohledávky. Nová úprava dle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „NOZ“) bude zásadně odlišná.
Způsob uspokojení ze zástavy dle současné právní úpravy
Ustanovení § 165a odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“) stanoví, že zástavu lze zpeněžit na návrh zástavního věřitele ve veřejné dražbě nebo soudním prodejem zástavy. Věřiteli se tedy dle současné právní úpravy pro zpeněžení zástavy nabízejí pouze tři možnosti.
– První možností je nejběžnější postup, který spočívá v žalobě proti dlužníku na splnění závazku a navazujícím výkonu rozhodnutí na základě rozsudku v tomto sporném nalézacím řízení.
– Druhou možností je pak zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě podle zák. č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách.
– Třetí možností je soudní prodej zástavy podle zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „osř“).
Tuto praxi nyní mění NOZ. Podle § 1359 odst. 1 NOZ platí, že jakmile je dluh splatný, může se zástavní věřitel uspokojit způsobem, o němž se dohodl se zástavcem, popřípadě zástavním dlužníkem, v písemné formě, jinak z výtěžku zpeněžení zástavy ve veřejné dražbě nebo z prodeje zástavy podle jiného zákona.
Způsob uspokojení ze zástavy dle NOZ
K výše uvedenému konceptu prodeje zástavy dále přistoupí dle § 1359 odst. 1 NOZ možnost stran dohodnout se v písemné formě na způsobu uspokojení ze zástavy. Takovým způsobem zpeněžení bude nově tzv. prodej z volné ruky mimo dražbu, který dosud nebyl přípustný. Pokud si strany takový prodej strany ujednají, musí věřitel při prodeji postupovat s odbornou péčí, nejen v zájmu svém, ale i v zájmu zástavního dlužníka. v rámci těchto povinností je věřitel je především povinen usilovat o to, aby zástavu prodal alespoň za cenu obvyklou (viz § 1365 NOZ).
Pokud však tuto povinnost poruší, nemá to vliv na práva třetích osob, které nabyly předmět zástavy v dobré víře. To znamená, že nabyvatel věci nenese důsledky toho, že věc koupil za nižší cenu. Zástavní dlužník však může po věřiteli požadovat náhradu škody, která mu tím vznikla.
Propadná zástava?
S účinností NOZ pak vyvstává i zajímává otázka, zda je možné sjednat tzv. propadnou zástavu. Jedná se o zajištění, kde zástava při defaultu dlužníka přechází do majetku zástavního věřitele, tzv. „propadá“ věřiteli.
NOZ vedle možnosti ujednat odlišně způsob zpeněžení zástavy zavádí i další převratnou
novinku. Touto novinkou je možnost ujednání, dle něhož si věřitel může zástavu ponechat – a to buď za libovolnou, či určenou cenu (viz. §1315 odst. 2 písm. b) NOZ). Stejně jako ujednání o odlišném způsobu zpeněžení zástavy, i toto ujednání vyžaduje vždy písemnou formu (viz. §1359 NOZ).
Takové ujednání není možné pro (i) zástavní dlužníky-spotřebitele, či dlužníky, kteří jsou malí, či střední podnikatelé a nebo pokud (ii) nenastala splatnost zajištěného dluhu (dále jen „Podmínky“).
Stejné Podmínky vylučují i ujednání, že zástavní věřitel může zpeněžit zástavu libovolným způsobem. To však nebrání, aby si určitý způsob sjednali dle výše uvedeného v souladu s § 1359 NOZ.
Zde je pak třeba zdůraznit, že ujednání o tom, že si zástavní věřitel zástavu ponechá bez dalšího není v NOZ vyloučeno. K tomu pak § 1 odst. 2 NOZ stanoví, že strany si mohou ujednat cokoliv, co zákon výslovně nezakazuje. Paradoxně tak lze dospět k závěru, že ačkoliv je zakázáno ujednání o tom, že si zástavní věřitel ponechá zástavu za určitou cenu, pokud nejsou splněny Podmínky, není zakázáno ujednání, že si zástavu ponechá bezplatně a je tedy přípustné.
Závěr, že NOZ připouští možnost sjednání propadné zástavy pak nelze vyvrátit ani použitím § 2 odst. 2 NOZ, které stanoví, že se nikdo nesmí dovolávat slov zákona proti jeho smyslu. Je sice zřejmý úmysl zákonodárce chránit zákazem dle § 1315 odst. písm. b) zástavce a zástavního dlužníka, avšak nedochází k tomu, že by se sjednáním propadné zástavy zástavní věřitel dovolával slov zákona proti jeho smyslu, protože zákon k přípustnosti propadné zástavy mlčí. A sám stanoví pro případ absence výslovného zákazu přípustnost takového ujednání.
Sjednání propadné zástavy je pro spoustu věřitelů jistě lákavé, neboť se jedná o řešení rychlé a efektivní. Bude zajímavé, jak se k výše uvedenému nedostatku NOZ a přípustnosti propadné zástavy postaví judikatura.
Závěr
Na základě výše uvedeného lze tedy shrnout, že strany zástavních smluv si budou moci dohodnout způsoby uspokojení ze zástavy, které dosud nebyly možné. Tyto nové možnosti však budou dopadat pouze na právní vtahy mezi všemi právnickými osobami a/nebo velkými podnikateli (viz § 1315 odst. 3 NOZ).
Dále je pak paradoxně dle současného znění NOZ možno dovodit přípustnost ujednání o propadné zástavě pro všechny právní vztahy, tedy i pro hypoteční financování občanské výstavby.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera