Při regulaci hazardu se musejí mít zastupitelé obcí a statutárních měst na pozoru. Jak se nedávno ukázalo nejen v hlavním městě, vyhlášky, které regulují hazard, mohou po letech tvrdě narazit na Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS). Proč je současná právní úprava tak trochu pastí pro zastupitele? A jak se pokutám a nutnosti platit loterijním společnostem odškodnění vyhnout? Vysvětluje Karel Machačka z advokátní kanceláře Kučera & Associates.
Obce a statutární města mají ze zákona nezpochybnitelné právo na svém území regulovat provozování hazardních her. Formou obecně závazné vyhlášky mohou určit, že hazardní hry budou provozovány pouze na určitých místech či v určitých časech. Vyhláškou také mohou provozování hazardních her, jako je bingo, výherní automaty či “živé” hry typu poker, na svém území také úplně zakázat.
Na první pohled to vypadá naprosto jednoznačně. Dle zákona o hazardních hrách mohou zastupitelé a radní vyhláškou stanovit, kdy a kde bude hazard povolený či naopak kdy a kde bude zakázaný. Jenže jak se ukazuje, jedinou opravdu bezpečnou formou regulace provozování hazardních her na území obce je jejich úplný zákaz. Ostatní varianty, které vymezují čas a místo, jsou onou pastí.
Obce, které regulují hazard časově nebo místně, riskují spousty peněz z rozpočtu
Pokud totiž zakážete provozování hazardních her jen na určitých místech v obci a dotknete se tím konkrétního provozovatele hazardu, který zde dříve působil, je téměř jisté, že bude namítat své znevýhodnění oproti jiným. Obdobné to je i za situace, kdy bude v některých částech obce jiná časová regulace provozování hazardních her, než v části jiné.
Nemá-li obec připravenou propracovanou argumentaci, proč takovou úpravu v rámci vyhlášky přijala, následuje v zásadě vždy uložení sankce ze strany Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže. Následovat navíc může zrušení vyhlášky v rámci výkonu přezkumné pravomoci ministerstva, což potenciálně otevírá prostor pro žaloby na náhradu škody od dotčených provozovatelů hazardních her. A to mohou být opravdu nemalé částky.
A to vše za situace, kdy obec postupovala podle velmi jednoznačného znění zákona o hazardních hrách. Je tomu tak proto, že ÚOHS vyžaduje splnění několika poměrně náročných podmínek, aby byla jiná forma regulace, než úplný zákaz, přípustná. Je podle něj bezpodmínečně nutné, aby se taková regulace zakládala na objektivních, nediskriminačních a předem známých kritériích tak, aby byly pro výkon posuzovací pravomoci orgánů stanoveny určité meze, které by zabránily tomu, aby byla použita svévolně. Nebudou-li tyto požadavky naplněny, bude ÚOHS téměř jistě obec sankcionovat.
Spor s ÚOHS nad kritérii regulace hazardu je hazard sám o sobě
Co však taková objektivní, nediskriminačních a předem známá kritéria vlastně jsou, není ani po letech praxe často zřejmé. Představa obce a představa ÚOHS o jejich naplnění se může mnohdy lišit, a to i významně. Ve svém přístupu není konzistentní nejen ÚOHS, ale dokonce ani judikatura Nejvyššího správního soudu.
Existují rozhodnutí, kdy určitou formu regulace považoval v konkrétním případě Nejvyšší správní soud za souladnou se zákonem o hospodářské soutěži a v jiném případě zase naopak nikoliv. V judikatuře Nejvyššího správního soudu tak vznikají nedůvodné rozdíly a v oblasti regulace provozování hazardních her na území obce rozhodně judikatura neplní sjednocující roli. Zjevné jsou rozdíly v rozhodování mezi jednotlivými senáty, z čehož lze usuzovat, že ani právní názor v rámci Nejvyššího správního soudu na danou problematiku často není jednotný.
Pokud obec nechce hazard omezit úplně, musí si dát s vyhláškou záležet
Pokud tedy obec hodlá přistoupit k regulaci provozování hazardních her na svém území jinak než formou úplného zákazu, musí se připravit na to, že vždy hrozí určité riziko udělení sankce ze strany ÚOHS.
Na základě zkušeností s rozhodováním ÚOHS a Nejvyššího správního soudu je nicméně možné toto riziko minimalizovat. Velmi zjednodušeně řečeno, ve vyhlášce musí být velmi jednoznačně vymezené území, na které bude odlišná regulace dopadat. Regulace musí být odůvodněná na základě “tvrdých dat”, je nutné mít analýzu toho, zda je omezení přiměřené konkrétním podmínkám, zda nediskriminuje provozovatele, atd. Zkrátka vyhláška musí být dobře připravená a především podrobně a pečlivě zdůvodněná.
Z praxe Nejvyššího správního soudu a ÚOHS víme, že nemá-li obec od zkušených právníků připravenou velmi dobrou argumentaci, proč takovou úpravu v rámci vyhlášky přijala a proč argumentace odpovídá aktuálním představám a požadavkům ÚOHS, vystavuje se riziku uložení sankce. Přestože sankce může být i významná, není tím hlavním rizikem pro obec.
V sázce je mnohem více než pokuta od ÚOHS
Opravdové riziko pro obec spočívá v žalobách na náhradu škody od dotčených provozovatelů hazardních her v případě, že dojde ke zrušení vyhlášky v rámci výkonu přezkumné pravomoci ministerstva. Zrušení vyhlášky přitom zpravidla následuje poté, co ÚOHS pravomocně uloží obci pokutu za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže. Tyto žaloby pak mohou představovat velmi vážné riziko s citelnými finančními dopady na obecní rozpočet.
Pečlivá a především odborná příprava obecně závazné vyhlášky regulující provozování hazardních her na území obce se tak rozhodně vyplatí. Zcela bezpečnou formou regulace hazardu je totiž pouze úplný zákaz pro celé území obce.
Napsal: Mgr. Karel Machačka