Občanský zákoník č. 40/1964 Sb. stanovil v § 6 právo vlastníka na ochranu svého vlastnického práva svépomocí, a to následovně: „Jestliže hrozí neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může ten, kdo je takto ohrožen, přiměřeným způsobem zásah sám odvrátit.“ NOZ toto ustanovení převzal do § 14 odst. 2, kde již stanoví meze tohoto zásahu: „Hrozí-li neoprávněný zásah do práva bezprostředně, může jej každý, kdo je takto ohrožen, odvrátit úsilím a prostředky, které se osobě v jeho postavení musí jevit vzhledem k okolnostem jako přiměřené.“
Výklad tohoto ustanovení OZ, aplikovatelný i pro zmíněné ustanovení NOZ, podal v nedávné době Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 29. 1. 2015, pod sp. zn. 25 Cdo 1335/2013.
Žalovaný byl vlastníkem pozemku, který pronajímal žalobci za účelem provozování zahradnictví, a za tímto účelem měl na nich vysázeny okrasné keře. Z důvodu neplatnosti nájemní smlouvy však byly tyto prostory žalobcem užívány bez právního důvodu, a proto žalovaný podal žalobu na vyklizení těchto pozemků. Poté, co ani po 11 letech dosud nebylo řízení skončeno, nechal žalovaný pozemky vykácet a zničit výsadbu. Žalobce následně podal na žalovaného žalobu z titulu náhrady škody, způsobené tímto zásahem.
Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí dospěl k závěru, že porosty na pozemku sloužily jako pěstební materiál k dalšímu přesazení, proto se nestaly součástí pozemků jako trvalý porost, a byly tak věcí movitou, čili stále ve vlastnictví žalobce.
Skutečnost, že žalovaný přistoupil k vyklizení svých pozemků, jež byly užívány bez právního důvodu, nelze dle názoru Nejvyššího soudu samu o sobě považovat za protiprávní; vlastník bezpochyby právo na svépomocné vyklizení své nemovitosti má, je však třeba posuzovat naplnění podmínek § 6 OZ. Těmito podmínkami je myšlena přiměřenost zásahu, neboli jak uvádí Nejvyšší soud, „svépomoc k vynucení svého práva lze totiž použít jen ve zcela výjimečných případech jako způsob právní ochrany, který má svá pravidla vtělená do zásady přiměřenosti, neboť zásah do práva může být odvrácen pouze způsobem přiměřeným způsobu, okolnostem a intenzitě zásahu, který hrozil.“
Zásadně je dle soudu svépomoc možná tam, kde se nelze účinně dovolat pomoci moci veřejné, výjimečně i tam, kde hrozí takový bezprostřední zásah do práv, který by ohroženému neumožňoval užít standardní postup k dosažení soudního rozhodnutí a k jeho výkonu.
Dle názoru Nejvyššího soudu pak v každém případě, tedy i při tzv. dovolené svépomoci platí, že jejímu rámci se vymyká poškození či zničení cizí věci. Proto pokud při svémocném vyklizení pozemků došlo ke zničení věcí ve vlastnictví osoby odlišné od vlastníka pozemků, jednalo se o tzv. nedovolenou svépomoc, která se vymykala podmínce přiměřenosti, a z toho důvodu má pak osoba, vůči níž byla tato svépomoc užita, právo na náhradu škody za takto zničené a poškozené věci.
Vyklizení nemovitostí, užívaných bez právního důvodu, je poměrně častým předmětem právních sporů. Lze si proto snadno představit případ, kdy vlastník nemovitosti vypoví nájemní smlouvu s nájemce z důvodu nehrazení nájemného, následný spor o vyklizení nemovitostí trvá již několik let a po celou dobu sporu je vlastník výrazně omezen nemovitost jakkoli ekonomicky využívat. V takovém případě se vyklizení svépomocí jeví jako jediné efektivní řešení.
Podle Nejvyššího soudu pak je takové vyklizení svépomocí možné, je však vždy nutné dbát toho, aby nedocházelo k poškození věcí vyklizované osoby. Pokud by např. vlastník bytu takto vystěhoval svého nájemce s tím, že jeho věci by nechal v krabicích před domem, odpovídal by za případnou škodu na těchto věcech (například při jejich krádeži, poškození při dešti a podobě).
Lze proto doporučit, aby vlastníci při vyklízení svých nemovitostí kladli zvýšený důraz na zabezpečení věcí vyklizované osoby a tyto věci bezpečně ukládali např. do soudní či notářské úschovy, případně je uschovali na jiném bezpečném místě. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na úschovy věcí pak může vlastník nemovitosti vymáhat po vyklizované osobě.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz ; tel: +420604242241.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera