Ústavní soud (dále jen „ÚS“) ve svém nálezu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. IV.ÚS 3216/14 řešil otázku, zda může být podání exekučního návrhu zneužitím práva, které odůvodňuje zastavení exekuce. Tuto otázku ÚS zkoumal za situace, kdy sice dlužník byl připraven uhradit svůj dluh, ale až po jeho splatnosti.
Dlužník měl v posuzovaném případě uhradit věřiteli dluh do 31. 7. 2011. Za účelem úhrady dluhu si dlužník sjednal bankovní úvěr. K vyplacení prostředků však potřeboval čestné prohlášení věřitele s označením čísla účtu, kam mají být prostředky převedeny. Na základě přání věřitele pak bylo na čestném prohlášení výslovně uvedeno, že k převodu prostředků dojde nejpozději do 31. 7. 2011. Toto prohlášení věřitel podepsal, nicméně z důvodu chyby úřednice, která prováděla úřední ověření podpisu, bylo nutné podepsat prohlášení znovu. S ohledem na tuto chybu již nebyla banka schopná vyplatit prostředky do 31. 7. 2011, a proto v čestném prohlášení byla uvedena lhůta k převodu peněz do 7. 8. 2011. Věřitel měl tedy potvrzeno od banky, že v případě podpisu prohlášení obdrží prostředky na svůj účet v uvedené lhůtě.
Věřitel však odmítl toto prohlášení podepsat a namísto toho podal dne 16. 8. 2011 návrh na nařízení exekuce (tj. po termínu, kdy by již měl peníze na svém účtu, kdyby prohlášení podepsal). Proti exekuci se dlužník bránil návrhem na zastavení exekuce, a to z důvodu, že k neuhrazení dluhu došlo v důsledku nedostatečné součinnosti věřitele.
Soud prvního stupně i soud odvolací shodně dospěly k závěru, že věřitel neměl povinnost prohlášení podepsat a přijmout plnění po lhůtě (tj. nejpozději do 7. 8. namísto do 31. 7. 2011). Dovolání dlužníka pak Nejvyšší soud odmítl s odůvodněním, že dlužník neuvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání.
Dlužník proto podal ústavní stížnost a případ přezkoumal ÚS z hlediska ústavním pořádkem zaručených základních práv a svobod.
Z hlediska posouzení celého případu si musel ÚS zodpovědět klíčovou otázku, zda může být podání exekučního návrhu kvalifikováno jako zneužití práva a pokud ano, zda se jedná o způsobilý důvod pro zastavení exekučního řízení.
ÚS uvedl, že zákaz zneužití práva se vztahuje i na procesní práva, zejména tzv. šikanózní návrhy či postupy, které se vyznačují úmyslem účastníka způsobit protistraně škodu (například nutnost v souvislosti s vedením řízení vynakládat prostředky na svou procesní obranu), případně „zneužíváním“ soudní ochrany k cílům, které neodpovídají jejímu pravému poslání, tj. poskytování ochrany právům.
Smyslem exekučního řízení je vymožení plnění, jež bylo věřiteli přiznáno vykonatelným rozsudkem a které dlužník odmítá dobrovolně uhradit. Je všeobecně známo, že vymáhání plnění cestou exekuce představuje poměrně komplikovaný proces, jehož délka se pohybuje v řádech měsíců nebo dokonce let. Proto například za situace, kdy má věřitel prakticky jistotu, že dlužník v nejbližší době (řádově dnů) svůj závazek splní, bude mít zpravidla návrh na nařízení exekuce charakter návrhu šikanózního, neboť jeho podání není primárně motivováno snahou věřitele domoci se plnění, nýbrž snahou zatížit dlužníka náhradou nákladů exekuce.
Pokud věřitel za takové situace návrh na nařízení exekuce podal, bylo za dané situace možno považovat za formálně právně důvodný, eticky však neobhajitelný. Šikanózní exekuční návrh představuje postup příčící se účelu exekučního řízení, čímž naplňuje jiný důvod, pro který je exekuce nepřípustná a má být zastavena ve smyslu ustanovení § 268 odst. 1 písm. h) o.s.ř.
Z výše uvedeného tedy vyplývá závěr, že věřitel není oprávněn podat exekuční návrh za situace, kdy má prokázáno, že dlužník je připraven dluh uhradit, ale vyžaduje k tomu součinnost věřitele. To platí dokonce i za situace, kdy by k úhradě dluhu mělo dojít až v přiměřené lhůtě po jeho splatnosti (tato skutečnost samozřejmě nevylučuje nárok na úroky z prodlení).
Podání exekučního návrhu za výše uvedené situace, tj. za situace, kdy je zřejmé, že v případě poskytnutí součinnosti dlužníkovi by došlo k úhradě dluhu, a to rychleji a hospodárněji, než v rámci exekučního řízení, by tak mohlo ve světle citovaného nálezu ÚS být považováno za zneužití práva a exekuce by mohla být z tohoto důvodu zastavena.
Věřitelům lze tedy doporučit, aby bezdůvodně neodmítali poskytování součinnosti svým dlužníkům. Naopak, pokud taková součinnost povede k efektivní úhradě dluhu, měli by věřitelé vycházet dlužníkům, vstříc.
Dlužníkům lze na druhou stranu doporučit, aby se při takovém bezdůvodném odmítání součinnosti, které zmaří efektivní uhrazení dluhu, bránili návrhem na zastavení exekuce. Je však třeba mít na paměti, že věřiteli musí být skutečně prokázáno, že k uhrazení dluhu v případě jeho součinnosti skutečně dojde a nepostačí pouhý nepodložený slib uhrazení dluhu.
Pro více informací se prosím obraťte na partnera kanceláře, Mgr. Jiřího Kučeru, e-mail: jkucera@kuceralegal.cz; tel: +420604242241 nebo na spolupracujícího advokáta Mgr. Karla Machačku, e-mail: kmachacka@kuceralegal.cz; tel: +420734854856, popřípadě na sekretariát, e-mail: info@kuceralegal.cz; tel: +420737235119.
Napsal: Mgr. Jiří Kučera