Přivedete svou firmu ke krachu, zaplatíte ze svého osobního majetku

Od 1. 1. 2021 vstoupí v účinnost novela zákona o obchodních korporacích, která byla vyhlášena ve sbírce zákonů dne 13. 2. 2020 pod č. 33/2020 Sb., kterým se mění zákon o obchodních korporacích – sněmovní tisk č. 207 (dále jen „Novela“).

Tou nejvýznamnější změnou, kterou Novela přináší, je výrazné rozšíření odpovědnosti členů statutárního orgánu při úpadku obchodní korporace a důsledky za porušení jejich povinností při výkonu funkce v upadnuvší korporaci.

Tato změna je natolik zásadní a významná, že jsme se rozhodli jí věnovat samostatný článek.

Novela přináší také další důležité změny, o nichž informujeme v samostatném článku https://www.kuceralegal.cz/novela-zok-prinasi-od-ledna-vyznamne-zmeny/

  • Nahrazení dosavadní úpravy odpovědnosti

Nová úprava bude obsažena v § 66 zák. č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“). Toto ustanovení však krom nové úpravy představuje také sjednocení stávající právní úpravy odpovědnosti v § 62 až 68 ZOK a zavedení nového jednoduššího a efektivnějšího řešení odpovědnosti.

Stávající úprava odpovědnosti statutárního orgánu se v praxi ukázala jako nefunkční a málo využívaná.

Podle stávající úpravy bylo možné domáhat se odpovědnosti vůči statutárnímu orgánu zejména prostřednictvím ručení podle § 68 ZOK. Vzniku ručení se u soudu mohl domáhat insolvenční správce, což se v praxi běžně nedělo, anebo věřitel sám. Věřitel tedy musel u obecného soudu nejprve podat žalobu na určení ručení statutárního orgánu a teprve následně mohl žalovat také na plnění (neboť ručení vznikalo až rozhodnutím soudu, tudíž člen statutárního orgánu v době podání žaloby na vznik ručení nemohl být v prodlení s plněním a nemohl proto být žalován na plnění rovnou). 

Tento nefunkční model je proto nyní nahrazován novou úpravou. Podle nové právní úpravy bude podávat návrh pouze insolvenční správce (někdy povinně), který má lepší možnost získat potřebné důkazy k úspěšnosti žaloby. Navíc o návrhu bude nově rozhodovat insolvenční soud, nikoliv obecný soud. Povahou se tedy bude jednat o incidenční spor v rámci insolvenčního řízení. Soud také nebude rozhodovat o ručení členů statutárního orgánu, ale rovnou ukládat povinnost vydat plnění do majetkové podstaty, které se posléze rozdělí mezi všechny věřitele, tzn. je odstraněna dvoufázovost, kdy se nejprve žaluje na vznik ručení a teprve následně na plnění, což může trvat i roky.

  • Nové nároky z odpovědnosti statutárního orgánu

Jak bylo již uvozeno výše nová úprava odpovědnosti je představována zejména možností zahájit incidenční spor v rámci insolvenčního řízení. V rámci tohoto řízení se insolvenční správce (a jenom on) může vůči členovi statutárního orgánu domáhat stanovení povinnosti:

  • vydat do majetkové podstaty prospěch získaný ze smlouvy o výkonu funkce, jakož i případný jiný prospěch, který od obchodní korporace obdržel, a to až za období 2 let zpět a
  • poskytnout do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace

Zatímco první z nároků je pouze upravenou verzí stávajícího § 62 ZOK, druhý je naprosto zásadní novinkou, která je obdobou tzv. žaloby na doplnění pasiv známé z francouzské úpravy.

  • Žaloba na doplnění pasiv

Žaloba na doplnění pasiv je tedy skutečně nejzásadnější změna, kde je možné odpovědným osobám (tzn. nejen členům statutárních orgánů – viz bod 7 níže) uložit, aby doplatily věřitelům korporace ze svého to, co věřitelé nezískají v insolvenčním řízení.

K podstatě žaloby na doplnění pasiv se vyjadřuje důvodová zpráva následovně:

Podstatou žaloby na doplnění pasiv je, že bylo-li rozhodnuto o řešení úpadku obchodní korporace konkursem, jsou členové statutárního orgánu (současní, bývalí a faktičtí) povinni na základě rozhodnutí soudu doplnit vlastními prostředky nedostatečný majetek společnosti.“

  • Určení výše plnění statutárního orgánu

V praxi velmi problematickým se pak dle našeho názoru bude jevit zejména pravidlo pro stanovení výše náhrady. Dle normativního textu platí, že:

„při určení výše plnění insolvenční soud přihlédne zejména k tomu, jakou měrou přispělo porušení povinnosti k nedostatečné výši majetkové podstaty.“

Zde je tedy dána poměrně široká a především subjektivní možnost interpretace soudu, kdy v jednotlivých případech mohou soudy ve shodných případech docházet k velmi rozdílným hodnocením. V tuto chvíli proto nelze vyloučit restriktivní ani rozšiřující výklad. Lze proto předpokládat, že tyto spory budou často končit u Nejvyššího soudu ČR v rámci dovolání, a to až do doby vytvoření ustálené judikatury.

  • Kdy budou členové statutárního orgánu povinni doplácet ze svého?

Nejzásadnější otázka, kterou si jistě položí každý člen statutárního orgánu. Obecné podmínky pro úspěšnost návrhu insolvenčního správce jsou následující:

  • Přispěl-li člen statutárního orgánu porušením svých povinností k úpadku obchodní korporace a
  • bylo-li v insolvenčním řízení již rozhodnuto o způsobu řešení úpadku obchodní korporace.

Druhá z možností nebude v praxi činit interpretační potíže. Jinak tomu však bude v případě první podmínky. K výkladu pojmu porušení povinností se vyjádřil zákonodárce v důvodové zprávě tak, že je tím míněno porušení péče řádného hospodáře při výkonu funkce. Důvodová zpráva dále uvádí konkrétní příklady porušení jako je:

  • zkreslené vedení účetnictví,
  • nepřiměřené či nevhodné investice,
  • pokračování ve ztrátové činnosti bez přijetí patřičných opatření,
  • zpronevěra majetku obchodní korporace.

Zde je zajímavé, že tento výčet zahrnuje jak protiprávní jednání členů statutárních orgánů (zpronevěra, porušení povinností při vedení účetnictví), tak také situace, kdy bude docházet k hodnocení jednání statutárních orgánů zpětně (nevhodné investice, či pokračování ve ztrátové činnosti). Zejména v tomto ohledu pak může být v praxi interpretace nejasná a nepředvídatelná a nelze tak předvídat konkrétní výsledek sporu, než se vytvoří ustálená judikatura k tomu, jak tyto pojmy vykládat.

  • Povinnost zahájit incidenční spor

Další zásadní novinkou je, že už se nemusí jednat pouze o právo insolvenčního správce zahájit incidenční spor, jak tomu bylo dosud. Insolvenční správce nebyl za stávající právní úpravy motivován návrh na sankční ručení podat a v praxi tak také málokdo činil (z naší praxe nám není znám jediný případ).

Nově je proto zavedena povinnost správce takové řízení zahájit, pokud o tom rozhodne věřitelský výbor.

  • Rozšíření okruhu odpovědných osob

Významnou novinkou je také rozšíření okruhu odpovědných osob. Výše uvedená odpovědnost nově dopadá nejen na členy statutárního orgánu, ale i:

  • na bývalé členy statutárního orgánu,
  • na osoby v obdobném postavení člena statutárního orgánu
  • na každou další osobu, která se fakticky v takovém postavení nachází, přestože není členem orgánu, a bez zřetele k tomu, jaký vztah k obchodní korporaci má.

Stručně řečeno nově dopadá nejen na současné, ale i bývalé členy statutárního orgánu, či dokonce jen na osoby v obdobném postavení (tzn. i např. generální, provozní či finanční ředitele apod., kteří nejsou členy statutárních orgánů).

  • Shrnutí

Stávající úprava odpovědnosti ve formě ručení je nyní nahrazována novou formou žaloby, kterou podává insolvenční správce v rámci insolvenčního řízení. Jedná se o incidenční spor.

Tato úprava dopadá na širší okruh osob než dosud. Nově dopadá nejen na současné, ale i bývalé členy statutárních orgánů a osoby v obdobném postavení.

Insolvenční správce je povinen žalobu podat, pokud tak rozhodne věřitelský výbor.

Žalobou je možné se domáhat, aby člen statutárního orgánu:

  • vydal prospěch získaný v souvislosti s výkonem funkce až za období 2 let zpět a
  • poskytnul do majetkové podstaty plnění až do výše rozdílu mezi souhrnem dluhů a hodnotou majetku obchodní korporace

Při určení výše plnění do majetkové podstaty bude nutno přihlédnout k tomu, jakou měrou přispělo porušení povinnosti daného člena statutárního orgánu k nedostatečné výši majetkové podstaty. Toto ustanovení bude v praxi problematické zejména pro svou vágnost.

Shodně problematické pak může být posouzení naplnění podmínky odpovědnosti spočívající v porušení péče řádného hospodáře při výkonu funkce, tedy přispění k úpadku, a to zejména v případech jako jsou nevhodné investice, či pokračování ve ztrátové činnosti.

U obou právních otázek tak bude dána zásadní nejistota ohledně jejich interpretace soudem, což znamená nepředvídatelnost výsledku řízení, a to až do doby vytvoření ustálené judikatury vyšších soudů.  

Pokud jste člen statutárního orgánu a máte podezření, že by Vaše společnost v budoucnu mohla čelit insolvenci, či ji už dokonce čelí, lze jen doporučit okamžitě vyhledat odbornou právní pomoc. Ve hře totiž nebude jen majetek společnosti, ale i Váš osobní majetek. Správnou volbou právního zástupce tak můžete odvrátit osobní ekonomickou likvidaci.

Máte dotazy na naše služby?

Ozvěte se nám ještě dnes

+420 273 134 333