6. 3. 2020 jsme Vás informovali o možnosti odstoupení od smlouvy o zájezdu, pokud jej z důvodů opatření boje proti koronaviru nebylo možné konat. Viz článek zde: https://www.kuceralegal.cz/odstoupeni-od-smlouvy-o-zajezdu/
Zároveň jsme Vás informovali o tom, že v případě platného odstoupení od smlouvy o zájezdu (ať již ze strany CK nebo Vaší) Vám vzniká právo požadovat vše, co jste v souvislosti se zájezdem uhradil a CK Vám v takovém případě nemůže účtovat žádné stornopoplatky.
6. 3. 2020 však ještě neexistoval zák. č. zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu neboli tzv. Lex Voucher.
Lex Voucher vešel v účinnost dne 24. 4. 2020 a mnozí z Vás jistě zaregistrovali, že právě Lex Voucher zásadně mění závěry našeho původního článku, tedy že můžete požadovat peníze za zájezd nazpět.
Z médií pravděpodobně víte, že na základě Lex Voucher Vám CK může jednostranně „vnutit“ namísto vrácení Vašich peněz pouze voucher na srovnatelný zájezd v jiném období. Peníze pak dostanete zpět teprve tehdy, pokud voucher do 31. srpna 2021 nevyužijete.
V tomto článku se tedy zabýváme otázkou, zda skutečně ve všech případech musíte voucher akceptovat, nebo zda je možné postupovat tak, jak jsme Vás informovali v našem předchozím článku, viz článek zde https://www.kuceralegal.cz/odstoupeni-od-smlouvy-o-zajezdu/, tedy v době, kdy Lex Voucher ještě neexistoval ani ve formě návrhu.
- Pravá retroaktivita
Dle našeho názoru je nejzásadnějším problémem nového lex voucher právě jeho pravá retroaktivita, tedy skutečnost, že zásadním způsobem ovlivňuje a de facto mění již vzniklé právní vztahy v minulosti, čímž zásadně nabourává právní jistotu účastníků právních vztahů.
V právním státě, kterým nepochybně ČR je, přitom platí zásada, že zákon nepůsobí zpětně (lex retro non agit). Tato zásada platí již od dob římského práva.
Tato zásada pak zaručuje, aby v určité době mohlo být aplikováno pouze takové právo, které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. Právní normy, které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny.
Z tohoto pravidla pak platí ve výjimečných případech výjimky. Obecně se pak tyto výjimky uplatní např. tehdy, pokud v určitém období neplatily zásady právního státu (typicky v diktatuře). Tato situace však podle nás v ČR v době vydání Lex Voucher nenastala.
2. Pravá retroaktivita lex voucher
Že je lex voucher v rozporu s výše uvedenou právní zásadou je zřejmé již z jeho § 2, kde se stanoví, že se použije na zájezdy s termínem zahájení od 20. února 2020 do 31. srpna 2020.
Účinnost zákona přitom podle § 9 nastává dnem jeho vyhlášení, což bylo právě až 24. 4. 2020.
Lex voucher tedy dopadá i na zájezdy zrušené před jeho účinností a svou povahou je tedy skutečně retroaktivní.
Mohou pak vznikat zcela paradoxní situace, jako např. situace, kdy CK zruší v tomto období zájezd z jiného důvodu (např. nenaplnění kapacity zájezdu) a na místo vrácení peněz pak klientům „vnucuje“ voucher. Jiným příkladem je situace, kdy např. klient platně odstoupí v březnu, ale CK „protahuje“ vrácení peněz a v důsledku nabytí účinnosti Lex voucher pak již peníze nevrátí a nabídne voucher.
K výše zmíněným situacím by však samozřejmě docházet nemělo a jsou pouze projevem nesprávně zvoleného legislativního postupu.
Níže proto řešíme otázku, zda z pohledu aktuální judikatury je takováto retroaktivita u nás přípustná.
3. Přípustnost pravé retroaktivity v právním řádu ČR
Jak již bylo naznačeno výše, zpětná účinnost právních norem je v právním státě obecně nežádoucím jevem, neboť zásadním způsobem zasahuje do právní jistoty účastníků právních vztahů. Proto v případě pravé retroaktivity, jejíž podstatu jsme Vám vysvětlili výše, platí zásada její obecné nepřípustnosti.
Tato zásada pak v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu České republiky (např. Pl. ÚS 21/96 a Pl. ÚS 1/14) může být prolomena pouze ve zcela výjimečných případech, kdy je to odůvodněno významem zájmů, které se ocitnou v kolizi se zásadou právní jistoty, zásadou legitimního očekávání a zásadou ochrany nabytých práv.
Proto se Ústavní soud ve svých nálezech opakovaně vyslovil, že je úkolem zákonodárce, dotýká-li se právních vztahů vzniklých před účinností vydávané legislativy, postavit najisto, zda má jít o případ oné výjimky z pravidla a je proto zamýšleným účelem předpisu vyvolat účinky i se zpětnou účinností, anebo možnost takovéto interpretace v souladu s obecně platnou zásadou výslovně vyloučit.
Protože zákonodárce v případě lex voucher tento názor Ústavního soudu nerespektoval, je podle našeho názoru lex voucher ve vztahu k zájezdům a právním vztahům z nich vzniklým před jeho účinností v rozporu s ústavně-právním výkladem a není možné jej takto retrospektivně aplikovat.
V tomto ohledu se tedy jedná opět o nezákonný postup, kdy je z posledních událostí zřejmé, že v případě narychlo přijímané legislativy, která má přímou souvislost s koronavirem, dochází k zásadním chybám. V tomto ohledu lze připomenout nedávné zrušení mimořádných opatření přijatých Ministerstvem zdravotnictví, namísto řádného postupu podle krizového zákona.
V tomto případě pro změnu nebyla respektována zásada zákazu pravé retroaktivity zákona a nebyly splněny podmínky pro výjimečné vydání retroaktivního právního předpisu ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Lze proto zcela důvodně očekávat, že v případě soudního sporu může dojít i ke zrušení lex voucher, pro jeho rozpornost s ústavním pořádkem ČR.
4. Závěr
S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že s přijetím zákona známého jako lex voucher nepochybně došlo ke změně právních poměrů jeho adresátů, tedy zejména cestovních kanceláří a jejich zákazníků, a to zejména v těch případech, kde došlo k platnému odstoupení od smlouvy o zájezdu před účinností lex voucher, tedy před 24. 4. 2020.
V souladu s výše uvedeným by pak podle našeho názoru neměla být úprava lex voucher aplikovatelná na smlouvy o zájezdu, které zanikly odstoupením některé ze stran před nabytím účinnosti tohoto zákona, tedy před 24. 4. 2020 a těmto zákazníkům by tak právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd nejpozději do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy mělo zůstat zachováno. Aplikace lex voucher v těchto právních vztazích (retroaktivně) by dle našeho názoru byla rozporná s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice.
Pokud tedy ve Vašem případě došlo k zániku smlouvy o zájezdu před účinností lex voucher a Vy se nechcete smířit s voucherem namísto vrácení peněz, rádi Vám pomůžeme se vrácení peněz domoci, a to i v řízení před soudem. Věříme, že v těchto případech nebude lex voucher pro svou retroaktivitu aplikovatelný, případně ze stejného důvodu dojde k jeho zrušení ze strany Ústavního soudu.
Napsal: Jiří Kučera