Mohu odmítnout voucher a chtít peníze nazpět?

6. 3. 2020 jsme Vás informovali o možnosti odstoupení od smlouvy o zájezdu, pokud jej z důvodů opatření boje proti koronaviru nebylo možné konat. Viz článek zde: https://www.kuceralegal.cz/odstoupeni-od-smlouvy-o-zajezdu/

Zároveň jsme Vás informovali o tom, že v případě platného odstoupení od smlouvy o zájezdu (ať již ze strany CK nebo Vaší) Vám vzniká právo požadovat vše, co jste v souvislosti se zájezdem uhradil a CK Vám v takovém případě nemůže účtovat žádné stornopoplatky. 

6. 3. 2020 však ještě neexistoval zák. č. zákon č. 185/2020 Sb., o některých opatřeních ke zmírnění dopadů epidemie koronaviru označovaného jako SARS CoV-2 na odvětví cestovního ruchu neboli tzv. Lex Voucher.

Lex Voucher vešel v účinnost dne 24. 4. 2020 a mnozí z Vás jistě zaregistrovali, že právě Lex Voucher zásadně mění závěry našeho původního článku, tedy že můžete požadovat peníze za zájezd nazpět.

Z médií pravděpodobně víte, že na základě Lex Voucher Vám CK může jednostranně „vnutit“ namísto vrácení Vašich peněz pouze voucher na srovnatelný zájezd v jiném období. Peníze pak dostanete zpět teprve tehdy, pokud voucher do 31. srpna 2021 nevyužijete.

V tomto článku se tedy zabýváme otázkou, zda skutečně ve všech případech musíte voucher akceptovat, nebo zda je možné postupovat tak, jak jsme Vás informovali v našem předchozím článku, viz článek zde https://www.kuceralegal.cz/odstoupeni-od-smlouvy-o-zajezdu/, tedy  v době, kdy Lex Voucher ještě neexistoval ani ve formě návrhu. 

  1. Pravá retroaktivita

Dle našeho názoru je nejzásadnějším problémem nového lex voucher právě jeho pravá retroaktivita, tedy skutečnost, že zásadním způsobem ovlivňuje a de facto mění již vzniklé právní vztahy v minulosti, čímž zásadně nabourává právní jistotu účastníků právních vztahů. 

V právním státě, kterým nepochybně ČR je, přitom platí zásada, že zákon nepůsobí zpětně (lex retro non agit). Tato zásada platí již od dob římského práva.

Tato zásada pak zaručuje, aby v určité době mohlo být aplikováno pouze takové právo, které je v dané době kodifikováno, s nímž se každý může seznámit a které je účinné. Právní normy, které vzniknou až v budoucnu, jsou proto z platného práva vyloučeny.

Z tohoto pravidla pak platí ve výjimečných případech výjimky. Obecně se pak tyto výjimky uplatní např. tehdy, pokud v určitém období neplatily zásady právního státu (typicky v diktatuře). Tato situace však podle nás v ČR v době vydání Lex Voucher nenastala.

2. Pravá retroaktivita lex voucher

Že je lex voucher v rozporu s výše uvedenou právní zásadou je zřejmé již z jeho § 2, kde se stanoví, že se použije na zájezdy s termínem zahájení od 20. února 2020 do 31. srpna 2020. 

Účinnost zákona přitom podle § 9 nastává dnem jeho vyhlášení, což bylo právě až 24. 4. 2020.

Lex voucher tedy dopadá i na zájezdy zrušené před jeho účinností a svou povahou je tedy skutečně retroaktivní.

Mohou pak vznikat zcela paradoxní situace, jako např. situace, kdy CK zruší v tomto období zájezd z jiného důvodu (např. nenaplnění kapacity zájezdu) a na místo vrácení peněz pak klientům „vnucuje“ voucher. Jiným příkladem je situace, kdy např. klient platně odstoupí v březnu, ale CK „protahuje“ vrácení peněz a v důsledku nabytí účinnosti Lex voucher pak již peníze nevrátí a nabídne voucher.

K výše zmíněným situacím by však samozřejmě docházet nemělo a jsou pouze projevem nesprávně zvoleného legislativního postupu.

Níže proto řešíme otázku, zda z pohledu aktuální judikatury je takováto retroaktivita u nás přípustná.

3. Přípustnost pravé retroaktivity v právním řádu ČR

Jak již bylo naznačeno výše, zpětná účinnost právních norem je v právním státě obecně nežádoucím jevem, neboť zásadním způsobem zasahuje do právní jistoty účastníků právních vztahů. Proto v případě pravé retroaktivity, jejíž podstatu jsme Vám vysvětlili výše, platí zásada její obecné nepřípustnosti.

Tato zásada pak v souladu s konstantní judikaturou Ústavního soudu České republiky (např. Pl. ÚS 21/96 a Pl. ÚS 1/14) může být prolomena pouze ve zcela výjimečných případech, kdy je to odůvodněno významem zájmů, které se ocitnou v kolizi se zásadou právní jistoty, zásadou legitimního očekávání a zásadou ochrany nabytých práv.

Proto se Ústavní soud ve svých nálezech opakovaně vyslovil, že je úkolem zákonodárce, dotýká-li se právních vztahů vzniklých před účinností vydávané legislativy, postavit najisto, zda má jít o případ oné výjimky z pravidla a je proto zamýšleným účelem předpisu vyvolat účinky i se zpětnou účinností, anebo možnost takovéto interpretace v souladu s obecně platnou zásadou výslovně vyloučit.

Protože zákonodárce v případě lex voucher tento názor Ústavního soudu nerespektoval, je podle našeho názoru lex voucher ve vztahu k zájezdům a právním vztahům z nich vzniklým před jeho účinností v rozporu s ústavně-právním výkladem a není možné jej takto retrospektivně aplikovat.

V tomto ohledu se tedy jedná opět o nezákonný postup, kdy je z posledních událostí zřejmé, že v případě narychlo přijímané legislativy, která má přímou souvislost s koronavirem, dochází k zásadním chybám. V tomto ohledu lze připomenout nedávné zrušení mimořádných opatření přijatých Ministerstvem zdravotnictví, namísto řádného postupu podle krizového zákona.

V tomto případě pro změnu nebyla respektována zásada zákazu pravé retroaktivity zákona a nebyly splněny podmínky pro výjimečné vydání retroaktivního právního předpisu ve smyslu judikatury Ústavního soudu. Lze proto zcela důvodně očekávat, že v případě soudního sporu může dojít i ke zrušení lex voucher, pro jeho rozpornost s ústavním pořádkem ČR.     

4. Závěr

S ohledem na výše uvedené tak lze uzavřít, že s přijetím zákona známého jako lex voucher nepochybně došlo ke změně právních poměrů jeho adresátů, tedy zejména cestovních kanceláří a jejich zákazníků, a to zejména v těch případech, kde došlo k platnému odstoupení od smlouvy o zájezdu před účinností lex voucher, tedy před 24. 4. 2020.

V souladu s výše uvedeným by pak podle našeho názoru neměla být úprava lex voucher aplikovatelná na smlouvy o zájezdu, které zanikly odstoupením některé ze stran před nabytím účinnosti tohoto zákona, tedy před 24. 4. 2020 a těmto zákazníkům by tak právo na vrácení veškerých uhrazených plateb za zájezd nejpozději do čtrnácti dnů po ukončení závazku ze smlouvy mělo zůstat zachováno. Aplikace lex voucher v těchto právních vztazích (retroaktivně) by dle našeho názoru byla rozporná s ustálenou judikaturou Ústavního soudu k této problematice.

Pokud tedy ve Vašem případě došlo k zániku smlouvy o zájezdu před účinností lex voucher a Vy se nechcete smířit s voucherem namísto vrácení peněz, rádi Vám pomůžeme se vrácení peněz domoci, a to i v řízení před soudem. Věříme, že v těchto případech nebude lex voucher pro svou retroaktivitu aplikovatelný, případně ze stejného důvodu dojde k jeho zrušení ze strany Ústavního soudu.

Napsal: Jiří Kučera

Máte dotazy na naše služby?

Ozvěte se nám ještě dnes

+420 273 134 333